Dorazily další McCloudské posily. Nepřítel teď dokonce upustil od dobývání brány, aby se nejprve vypořádal s tímto nenadálým přepadem. Elden kolem sebe viděl stále méně vlastních bojovníků. Bylo jasné, že za chvíli budou zcela smeteni. Ale bylo mu to jedno. Králův Dvůr byl pod útokem a on klidně položí v jeho obraně vlastní život. I za ty legionářské chlapce, kteří se s ním do té bitvy tak nebojácně vrhli. Ještě před chvílí z nich měl smíšené pocity, ale teď už na ně byl jen a pouze pyšný. Už nezáleželo na tom, jestli jsou to ostřílení bojovníci, anebo jenom chlapci – cedili svou krev po jeho boku a to z nich vzájemně dělalo bratry, ať už byla jejich budoucnost jakákoliv.
*
Kendrick cválal dolů ze svahu hory poutníků a vedl svých tisíc Stříbrných. Všichni štvali své koně co to šlo, aby se co nejrychleji dostali ke zdroji černého kouře na obzoru. Za jízdy sám sebe plísnil za to, že nechal brány a hradby tak slabě chráněné. Nikdy by jej nenapadlo, že by právě v tento den mohl přijít útok a už vůbec ne od McCloudů, kteří měli být pod Gweninou vládou už dávno pacifikováni. Za to, že porušili mír právě v tento svatý den a napadli jeho město, mu teď ale šeredně zaplatí.
Byl obklopen tisicihlavou elitní jednotkou Stříbrných, byli tu v plné síle a všichni do jednoho odhodláni McCloudům řádně zatopit. Však oni uvidí, že Stříbrní nejsou jako ostatní bojovníci. Kendrick sám sobě přísahal, že nenechá ani jednoho z nepřátel naživu. A celá jejich strana Prstenu zaplatí taktéž. McCloudské království už nikdy znovu nepovstane.
Když se přiblížili, všiml si Kendrick, že zadní voje nepřítele byly napadeny legionářskou jízdou. Viděl Eldena, O’Connora i Convena. Byli strašlivě přečísleni, ale zatím nejevili žádné známky toho, že by se McCloudům hodlali vzdát. To jej naplnilo radostí i pýchou. Přesto však nemohl nevidět, že Legie bude brzy na hlavu poražena.
Vykřikl a pobídl koně do trysku. Jeho muži se zformovali v útočný klín a vybičovali koně do maximální rychlosti. Připravili si jezdecké oštěpy a když byli dostatečně blízko, začali je vrhat na nepřítele. Jeden z McCloudských velitelů se otočil zrovna v okamžiku, aby ještě stačil spatřit oštěp, který se mu vzápětí zabodl do hrudi a proklál jeho brnění skrz na skrz.
Tisíc skvělých rytířů za Kendrickovými zády vydalo burácivý bojový ryk. Řítili se sem jako bouře. Stříbrní!
McCloudi se otáčeli a teprve teď si všímali, co se to děje. V očích mnohých byl netajený strach. Tisícihlavý klín tvořený zářivými rytíři se na ně řítil jako kopími se ježící hurikán. Jejich pověst je předcházela a každý věděl, že Stříbrný se vyrovná deseti i více bojovníkům. McCloudské jednotky se otáčely, aby se nové hrozbě postavily, ale jejich ruce, nohy ani útroby přitom vůbec nebyly jisté.
Potom do nich Stříbrní narazili. A svět zanikl v ohlušujcím třeskotu. Kendrick jel na samé špici klínu. Okamžitě začal svou sekerou mezi nepřáteli rozsévat smrt. Po chvíli tasil ještě do druhé ruky dlouhý meč a jako bojová mašina pokračoval v přesných zásazích do slabých míst v nepřátelské zbroji.
Klín Stříbrných se do nepřátelské masy zakousl jako nůž do másla a rychle pronikl tak hluboko, že byl jenom za malou chvíli už zcela obklopen nepřítelem. Pro rytíře ze řádu Stříbrných byla právě tato situace něčím jako druhý domov. Sekali a bodali všude kolem sebe. McCloudští válečníci proti bojovému umu Stříbrných najednou působili jako neorganizovaná banda sedláků s vidlemi a sudlicemi. Řev bitvy nabíral na intenzitě, ale výkřiky zraněných patřily téměř beze zbytku jen a pouze McCloudům.
Stříbrní byli nezastavitelní. Byli neuvěřitelně rychlí a zároveň těžce obrnění. Jejich technika vládnutí mečem se lišila od běžných způsobů boje a činila extrémně obtížné se s nimi pouštět do šermířských soubojí. Navíc bojovali jako jedno těleso, kdy jeden muž bránil bojovníka po svém boku. Elden, Conven, O’Connor a ostatní byli brzy osvobozeni ze sevření, vyskočili zpátky na nohy a, i když byli mnozí zraněni, se znovu vrhli do boje a ještě umocňovali drtivou převahu, kterou teď MacGilové měli.
Během krátké chvíle už na zemi ležely stovky pobitých McCloudů a těch, kteří byli prozatím ušetřeni, se zmocnila panika. Jeden za druhým se obraceli na útěk. Ti, kteří už pronikli do města, se teď rovněž otáčeli a naopak se snažili zase dostat ven a zmizet v lesích.
Kendrick byl odhodlaný nedopřát to ani jedinému z nich. Vjel do městské brány a společně se svými jednotkami se ujistil, že je úniková cesta blokována. Prchající McCloudi byli poté masakrováni pod stejnými branami, na které sami ještě před několika málo hodinami útočili.
Kendrick teď bojoval se dvěma dlouhými meči a pobíjel nepřátele nalevo i napravo. Teď už věděl, že McCloudi budou brzy do posledního pobiti a Králův Dvůr bude zase jejich. Nikdo se nedokáže měřit se Stříbrnými!
KAPITOLA TŘETÍ
Luandiny ruce se třásly, když krůček po krůčku kráčela přes dlouhý most, klenoucí se nad mlhami Kaňonu. S každým dalším krokem měla pocit, že její starý život končí. Jako kdyby opouštěla jeden svět a vstupovala do jiného. Do konce mostu zbývalo ještě několik kroků a každý z nich jí dával pocit, že je úplně poslední na její zemské pouti.
Na konci mostu na ni čekal Romulus a jeho milionová armáda, nad níž na nebi za neskutečných skřeků kroužily desítky draků. Obludy tloukly svými mohutnými křídly neviditelnou bariéru, nazývanou v Prstenu Štít. Luanda věděla, že až učiní ještě těch posledních pár kroků, opustí tak Prsten a síla Štítu zcela zanikne.
Dívala se svému osudu přímo do tváře. Dívala se na jistou smrt, která přijde z rukou Romula a jeho brutálních mužů. Ale teď už jí to bylo jedno. Všechno, co kdy milovala, už jí stejně sebrali. Její manžel Bronson, muž, kterého milovala víc než celý svět, byl zavražděn – a všechno to byla Gwendolynina chyba. Obviňovala mladší sestru ze všeho, co ji potkalo. Teď ale nadešel čas na její pomstu.
Zastavila se pouhé dva metry od Romula a pohlédla mu zpříma do očí. Prohlíželi si jeden druhého přes neviditelné silové pole. Byl to zvláštní muž, dvakrát tak široký než jakýkoliv jiný. Čistá hora svalů. Svaly na jeho ramenou byly tak masivní, že se v nich téměř úplně ztrácel krk. Jeho tvář, to byla především mohutná čelist a velké černé oči. Přesto byla oproti mohutnému tělu příliš velká. Díval se na ni pohledem draka, který si prohlíží svou kořist a ona ani na vteřinu nepochybovala, že ji při nejbližší příležitosti roztrhá na kusy.
Zírali jeden na druhého v dlouhém, těžkém tichu. Na jeho tváři seděl celou dobu krutý úsměv, ale na okamžik měla pocit, že tam zahlédla i překvapení.
„Nikdy by mě nenapadlo, že tě ještě někdy uvidím,“ řekl jí po chvíli. Jeho hlas byl hrdelní a velmi hluboký. Podivná akustika Kaňonu mu navíc dodávala ještě strašlivější zabarvení.
Luanda zavřela oči a snažila se představit si, že před ní ten netvor vůbec není. Možná, že by bylo nejlepší, kdyby zmizel i celý její život.
Jenže když potom oči otevřela, pořád tam stál.
„Moje sestra mě zradila,“ odpověděla stroze. „A teď je řada na mně, abych zradila já ji.“
Zavřela oči a učinila jeden poslední krok, který již končil mimo most. Vstoupila na vnější okraj Kaňonu.
Jakmile tak učinila, ozval se ostrý zvuk podobný hromu a podél celého Kaňonu proletělo zajiskření, následované mlhami, zdvihajícími se z hlubin. Stoupaly jako velká vlna, aby se potom najednou zase rychle spustily zpět. To byl okamžik, který ji ujistil o tom, že její akce skutečně Štít zničila. Teď už mezi Romulem, jeho gigantickou armádou a Prstenem nestálo nic. A Štít bude podle všeho rozbit navždycky.