„Zavoláš je?“ zeptala se Rose a téměř neznatelným pohybem spustila ruce k opasku. Uvažovala, která otrávená šipka odvede nejlepší práci. Jejich smrt na dnešek neplánovala, ale Milady d’Angelica ji nejspíš dobře odmění, pokud je zabije.
„Jejich životy riskovat nebudu,“ pronesl Lars Skyddar. „Na druhou stranu, ten tvůj…“
Vrhl se kupředu tak rychle, že Rose téměř nestihla zareagovat. Kdyby byl o dvacet let mladší, možná by nestihla zareagovat a jeho meč by se do ní hluboko zabořil. Za současné situace ji ale lehce škrábl a jí se podařilo uskočit. Na podlaze po ní zůstala krvavá šmouha, jak se odvalila stranou.
Ishjemmský vévoda už se obrátil a chystal se k dalšímu útoku, ale Rose sáhla k opasku a vrhla celou hrst šipek. Nestarala se o to, který jed na nich je, starala se jen o to, aby jich dost zasáhlo cíl.
Její soupeř zalapal po dechu. Zasáhla ho. Některé šipky byly potřené uspávacími prostředky, jiné prudkými jedy. Dokonce ani Rose netušila, co způsobí tolik prostředků současně. Bylo jich ale dost, aby způsobily alespoň něco. Viděla, jak Lars upustil meč a ten zaduněl o palubu.
Přesunula se blíž k vévodovi a tasila dýku. Nehodlala nechat nic na nejisté kombinaci alchymistických substancí. Napřáhla se, aby zasadila smrtící úder…
A Lars Skyddar ji chytil, vytrhl jednu ze šipek a vrazil ji Rose do těla.
Rose ho bezmyšlenkovitě bodla. Zasáhla ho do srdce. Teprve pak pustila dýku z ruky. Zírala na muže a pak na šipku trčící jí z těla. Šokovalo ji to. Otrávil ji její vlastní zbraní!
Rose vyklopýtala z kajuty. Snažila se být tiše, ale neměla čas. Netušila, jaký jed byl na šipce, kterou do ní bodl. Cítila už ale otupělost zmocňující se jejích končetin a konečků prstů.
Sáhla po ampuli s protijedem. Netušila, jestli je to správný protijed nebo jestli tím všechno jen zhorší. Proklouzla na hlavní palubu. Pohybovala se teď naprosto neohrabaně. Nebyla si jistá, kde je její malý člun na kterém měla uniknout. Doklopýtala k hrazení a když se ohlédla, všimla si námořníků koukajících opačným směrem. Nikdo ji neviděl.