„A padesát mečů navíc se hodí tobě. Ale zdá se, že umíš bojovat. Nebudeš nás zdržovat a budeš jíst jen své zásoby. Je to fér?“
To bylo víc než fér, protože Felene našla způsob, jak se dostat do Delosu. Ať už bude blokáda kolem města jakkoli drsná, nikdo ji nebude podezírat, když je součástí výpravy ze Šeropelu.
„Je to fér,“ vykřikla. „Pokud nebudete zdržovat vy mě.“
„Těšíš se na zlato, to se mi líbí.“
Mohlo se jim líbit, cokoli chtěli. Hlavně, když nechají Felene na pokoji. Ať si myslí, že je tu kvůli zlatu. Jediná věc, na které Felene záleželo, bylo—
Záchvat kašle Felene překvapil. Byl tak silný, že ji málem roztrhnul. Měla pocit, že jí hoří plíce. Dala si ruku před pusu a zjistila, že ji má od krve.
„Jsi v pořádku?“ vykřikl kapitán šeropelské lodi podezřívavým tónem. „To je krev? Ty máš nějakou hnusnou nemoc?“
Felene nepochybovala, že kdyby si myslel, že je to tak, nechal by ji plout samotnou. Buď tak, nebo by její loď rovnou spálil, aby se ujistil, že se nenakazí.
„Dostala jsem ránu do břicha při potyčce v docích,“ zalhala a otřela si ruku o hrazení. „Není to nic vážného.“
„Pokud kašleš krev, vypadá to dost vážně,“ odporoval kapitán. „Měla by ses vrátit a najít léčitele. Mrtvoly si zlato neužijou.“
Nejspíš to byla dobrá rada, ale Felene dobré rady nikdy moc neposlouchala. Zvlášť ne, když měla na práci lepší věci. Kdyby šlo jen o zlato, nejspíš by se vrátila, přesně jak jí muž doporučoval.
„Jo, to říkali,“ vtipkovala Felene. „Ale já říkám, že se dost nesnažili.“
Nechala kapitána, aby se smál. Měla na práci lepší věci.
Nastal čas zabít Stephanii a Elethe.
KAPITOLA SEDMÁ
Každý den se konvoj bývalých odvedenců pohyboval venkovem kolem Delosu a každý den si Sartes uvědomoval, že zírá na Leyanu a přemýšlí, jak jí říct, co cítí, když je poblíž.
Každý den se Sartes pokoušel najít vhodná slova, snažil se přijít na to, co by asi řekl někdo výmluvnější než on. Co by řekl Thanos, nebo Akila, nebo… nebo kdokoli jiný, kdo byl napůl zamilovaný a nevěděl, co dál dělat?
Trávil čas přemýšlením nad Leyanou a nad tím, co slíbil, že bude dělat. Cestovali od vesnice k vesnici, rozdávali zásoby, které měli k dispozici, navraceli odvedence, které armáda odvlekla z jejich domovů, a ze všech sil vysvětlovali, že rebelové nejsou jen další tyrani na trůnu.